Divadelní revue 2/2024

Popis

Aktuální číslo Divadelní revue se zaměřuje na téma scénografie, v co nejširším pojetí a v co největším historickém záběru. Částečně se vrací i k Pražskému Quadriennale a připomíná sympozium Scenography Working Group IFTR/FIRT. Je věnováno dlouholeté vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla, iniciátorce vzniku Divadelní revue a někdejší organizátorce sympozia SWG IFTR/FIRT, Evě Šormové, která by se letos dožila osmdesáti let.

Co se týče časového rozpětí, je v čísle scénografie nasvěcována od baroka po současné trendy: Martin Bažil s Kateřinou Bobkovou-Valentovou přinášejí ve své stati Les, palác a nebe na jezuitské školské scéně. Scénické prostředky a jevištní akce ve hře Georgia Auschitzera o sv. Stanislavovi a sv. Václavovi (Svídnice 1703) nové postřehy o jezuitské jevištní praxi.

Spojení barokní opery a současných inscenačních, potažmo scénografických tendencí se věnuje studie Šárky Havlíčkové Kysové Endangered Heart: Image Schemas as the Organising Principle of Direction-scenographic Concept for Brno Production of Händel’s Alcina.

K devatenáctému století se obrací text Doroty Jarząbek-Wasyl Actors’ Scripts. From Handwritten Marginalia to Acting Practices of the Nineteenth Century, který se zabývá ručně psanými poznámkami ve scénářích herců a jejich rolí ve vztahu k textu a jeho dalšímu předávání mezi hereckými generacemi.

Scénografie dvacátého a jednadvacátého století je zastoupena několika texty, z nichž článek Natalie Cierniak v Materialiích – Exploring the Influence of Stage Managers’ Reports on Theatre Research: A Case Study of Archival Documents – se zaměřuje na význam inspicientských záznamů v polském divadle z let 1972–1982, které původně sloužily ke sledování provozních záležitostí.

Studie Věry Velemanové Poslední společný opus Evalda Schorma a Jana Duška. Akční scénografie na rozcestí navazuje na některé autorčiny texty publikované v předchozích číslech a ročnících Divadelní revue, pojednávající o díle scénografa Jana Duška. Tentokrát reflektuje výpravu k inscenaci hry Rolanda Harwooda Garderobier, jež se stala poslední spoluprací výtvarníka s režisérem Evaldem Schormem v Divadle Na zábradlí (1987).

Studie Věry Velemanové Poslední společný opus Evalda Schorma a Jana Duška. Akční scénografie na rozcestí navazuje na některé autorčiny texty publikované v předchozích číslech a ročnících Divadelní revue, pojednávající o díle scénografa Jana Duška. Tentokrát reflektuje výpravu k inscenaci hry Rolanda Harwooda Garderobier, jež se stala poslední spoluprací výtvarníka s režisérem Evaldem Schormem v Divadle Na zábradlí (1987).

Do druhé poloviny dvacátého století se obrací také studie Tomáše Kubarta Teatrologické studie Vratislava Effenbergera ze sedmdesátých let a otázka jejich zadavatele, jež se věnuje textům literárního teoretika a historika umění, vůdčí osobnosti Surrealistické skupiny a redaktora surrealistické revue Analogon.

Na žhavou současnost z hlediska scénografie se ve své studii Continuální site specific zaměřila Kristýna Kovyršina, která zasazuje scénografii nejen do kontextu teatrologického, ale také do kontextu současného výtvarného umění.

Esej Ivy Mikulové se zamýšlí nad současnými inscenacemi klasického dramatu na jevištích velkých divadelních domů.

V rubrice Desiderata vzpomíná Berenika Zemanová na cesty, které podnikla, a na archiváře, s nimiž se během svého devítiletého výzkumu věnovaného osobnosti šlechtice Leopolda Lažanského setkala. S nadhledem a vtipem poodkrývá v obecnější rovině, co všechno obnáší badatelská práce.

Ve prospěch pestrosti a co největšího časového rozpětí jsme se rozhodli přinést v čísle tentokrát dva rozhovory. První, vedený Věrou Velemanovou, se týká letošního dvojího výročí scénografa a architekta Vlastislava Hofmana (1884–1964). Spíše osobní vzpomínání s Hofmanovými vnuky – s vnučkou Adrianou Skálovou a jejím bratrem Leonardem Ragusou, je doprovozeno rodinnými fotografiemi a ukázkami z dosud nepublikovaného Hofmanova ručně kresleného katalogu vlastních scénografických prací.

Druhý rozhovor vedla Amálie Bulandrová s kostýmní výtvarnicí Simonou Rybákovou, která inspiruje šíří rozhledu a snahou chápat kostýmní tvorbu v historických souvislostech, v jakémsi neustálém „modu nadčasovosti.“ Tak se staví i k cestám, kterými se ubírá Pražské Quadriennale.

Celek čísla dotváří vedle recenzovaných knižních titulů také „raport“ o zmíněném sympoziu Scenography Working Group, které proběhlo v červnu 2023 ve spolupráci Kabinetu pro studium českého divadla a Katedry divadelní vědy FF UK.

„V tomto čísle představujeme scénografii nejen jako metaforickou reprezentaci světa, ale i jako aktivní součást divadelního představení, která je v neustálé interakci s hereckým tělem. Reflektujeme rozmanité přístupy scénografie, které oživují divadelní tvorbu a propojují současnou a historickou praxi,“ shrnují své záměry editorky aktuálního čísla Divadelní revue Šárka Havlíčková Kysová a Věra Velemanová